Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mezilidské vztahy současnosti

28. 11. 2012 19:31:32
Vztah. Podstatné jméno abstraktní o pěti písmenech rodu mužského neživotného, skloňované podle vzoru hrad. Z jeho písmen lze také poskládat minimálně další dvě slova, konkrétně tah a vaz, která s tímto výrazem nemají nic společného. Teď se ale namísto hraní si s písmeny pojďme podívat na hlubší význam tohoto slova a jeho podobu v našem světě, světě lidí.

Vztah je obecná vlastnost konkrétního objektu nebo subjektu (entity), která se váže k jinému objektu nebo subjektu (entitě).„ Tak zní definice slovníku. Poněkud strohý a suchý popis, nemyslíte? Já osobně si pod daným výrazem představuji určité pouto mezi lidmi, protkané city nejrůznější kvality. Ty kvalitativně nižší a mělké nazývám poměry, zatímco doopravdový vztah si u mne ono označení musí vysloužit. Přirovnala bych to asi jako k vojenským hodnostem. Desátník se také musí posnažit, chce-li se stát generálem.

Původně jsem chtěla vyslovit myšlenku, že vztah mezi námi a okolím je dokonalým odrazem našeho osobního vztahu k vlastní osobě. Ale pak jsem si to rozmyslela, a proto toto tvrzení nyní popírám a toto vetování opírám o fakt, že v dnešním 21. stoletím jsme za normálních okolností do jisté míry bržděni společenskými konvencemi. Tyto nabubřelé zvyklosti oděny do sametového laciného kabátce jsou však často do pozadí odstrčeny za pomocí alkoholu nebo v případě, jedná se-li o vztah důvěrný. Jako třetí možnost se ještě nabízí jedinec, který je obdarován ojedinělou vlastnosti jménem „upřímnost“. Takových lidí aby člověk dnes pohledal. To je samé, „děkuji pěkně, prosím a není zač.“ Tím chci říct, že dnešní společnost, lačně sápající se po dokonalosti a vztahy mezi jejími subjekty, vnímám jako ve většině jako uměle vytvořené a čpějící falešností. Z hovna bič jen těžko upleteš a to, že opici oblečeme a naučíme ji lidským zvykům, z ní člověka ještě nedělá.

Ano, dle mého jsme zbabělci zdráhající se pravdě a upřímností podívat do očí. Proto ji všemožně obcházíme. Klonujeme se do virtuálních podob a snažíme se tak vytvořit naše lepší já, které se nebojí vyřknout svůj názor „nahlas“ a zkusit si připomenout časy, kdy jsme ještě věděli, co že to ta upřímnost vlastně znamená. Zapomněla jsem se totiž zmínit, že jistě každý z nás tuto vzácnou vlastnost do vínku kdysi dostal. No jen si zkuste vybavit děti, jaké jsou bezprostřední, upřímné a proto často i velmi kruté. Postupem času tento poklad však většina z nás ztratí. Nevíme, jak jej uchovat v bezpečí a necháme si jej ukrást od dospělých. Nebo že bychom si ho jen jako cennost schovali pro ty, kteří si ho opravdu zaslouží?

Sama káži vodu a piji víno! Hamba mi! Zatím jsem pořád ta hloupá nesamostatná loutka, co se nechá ovládat provázky a pohybuje se přesně tak, jak chce ona mocná ruka, jež nebohou hadrovou panenku ovládá. Sama se totiž taky schovávám za přátelskou masku nejlepšího vychování. Vskutku, svou pravou podobu si snažím uchovat v perfektním a neporušeném stavu jen pro ty, co si její zhlédnutí zaslouží. A ne, já nejsem kino, kde si vstupenku za peníze na celovečerní film koupí kdekdo...

Mobil. Počítač. Jaké to vynálezy! V mnoha ohledech nám život ulehčují a snaží se jej činit jednodušším. Mají za účel lidi spojovat a vyvolat v nich pocit, že si jsou stále nablízku. Přitom tomu je vlastně naopak. Jestli již od počátku věků měl člověk mezi člověkem nějakou hranici, či odstup, tak tyto technické vymoženosti je jen zvětšují a z odstupů činí propasti. Hluboké a sáhodlouhé... Nedodržujeme totiž základní pravidlo „jez do polosyta“ a jako nenažranci stále nemáme dost a neumíme odhadnout míru. I proto jsou dnešní vztahy mezi lidmi tolik neosobní.

Možná že to tak má být. Dnešní svět ovládaný penězi, drsný a nelítostný nás nutí uzavřít se a vytvořit si krunýř, jenž podléhá jistým uniformním mírám. Nebo ze sebe jen chceme udělat něco, co prostě nejsme a nikdy nebudeme. V jádru jsme totiž všichni sobci a přijde-li na to, tak nakonec všichni zjistíme, že v první řadě myslíme právě jen sami na sebe a na to, jak přežít. Stejně navždy zůstaneme jen zvířaty, co sebe samotná povýšila na titul „lidé“ a všemožnými způsoby se to snaží zakrýt.

Autor: Martina Válková | středa 28.11.2012 19:31 | karma článku: 7.41 | přečteno: 851x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Jiří Turner

Byl rozsudek v kauze „hidžáb“ vynesen na základě společenské poptávky?

Myslím, že byl. Tedy ne verdikt jako takový, ten asi správně a pochopitelně potvrdil rozhodnutí soudu obvodního, ale odůvodnění soudce mělo pachuť čehosi, co by vůbec v soudní síni zaznít nemělo.

22.9.2017 v 0:19 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 19 | Diskuse

Karel Babica

Nejasná zpráva o konci Evropy aneb mých pár slov k rozhovoru francouzského pana profesora

Jsem si vědom jisté monotématičnosti svých blogů, jenže milý Říme, on Hannibal tentokrát už překonal tvé hradby. Proto mne tvá setrvalá pasivita přímo děsí.

21.9.2017 v 21:35 | Karma článku: 22.97 | Přečteno: 391 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Nechte nám "Tuzemák", i kdyby byl karcinogenní!

Evropská komise nás zachraňuje. Když nepomohl zákaz používání názvu Rum, je třeba zakázat i tekutinu s názvem Tuzemák. Mohl by být karcinogenní. Chtějí nás zdravé a střízlivé. Presumpce neviny pro náš nebohý "rumíček" se nekoná.

21.9.2017 v 21:27 | Karma článku: 15.49 | Přečteno: 200 | Diskuse

Pavel Herman

Co nás (ne)učí o zemědělství na školách aneb moderní pěstování rýže ve Vietnamu

Nedávno jsem si přečetl článek ze stránek inkluzivní škola, kde se psalo ohledně zemědělství ve Vietnamu. Přesně tohle vystihuje slavný citát od G. B. Shawa: "Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí."

21.9.2017 v 21:15 | Karma článku: 9.07 | Přečteno: 178 | Diskuse

Karel Trčálek

Má Protiproud pravdu, bude pozítří konec světa?

Kontrarevoluční magazín Petra Hájka predikuje na víkend (má pršet) konec světa. Já říkám: „Díky bohu, však už je na čase!“

21.9.2017 v 18:39 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 375 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 780
Teď už "odmaturantka", co si uskutečnila svůj sen a studuje žurnalistiku. P.S. Nemám ráda konvence, zato miluji hokej.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.