Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Au aneb Když existence bolí

17. 05. 2013 16:03:00
Tímto článkem chci v ostatních bytostech vyvolat potřebu se vyjádřit. Vím totiž, že na tuto nízkou frekvenci nejsem naladěna sama...

Je vlahé letní ráno. Ležím zachumlaná v teplé těžké peřině v posteli. Slunce se mermocí snaží prodrat skrz zatažené žaluzie a pošimrat mě na tváři. Já jsem však otočená směrem od okna ke studené zdi a jediné, co si přeji, je tma, ticho a znovu usnout.

Že bych měla depresi? Tuhle otázku si pokládám čím dál tím častěji a stále nemohu najít jednoznačnou odpověď. O této nemoci jsem přečetla nespočet článků. Úplně se však nemohu ztotožnit ani s jediným z nich, a tak se ptám, kde je hranice špatné nálady a kde naopak propast zvaná deprese?

Je deprese, když mi má vlastní existence přijde nadbytečná? Jako bych jí byla obtěžkána a veškeré snažení o lepší život přichází vniveč. Nemám vůli ani odhodlání. A abych sama sobě dokázala, že může být chyba i mimo mě, zkouším se ve vlastních vzpomínkách tiše vrátit do minulosti. Někde se přeci muselo něco pokazit. Ještě před pár lety mi všechno přišlo tak jasné. „Učíme se, abychom dané vědomosti či zkušenosti mohli jednou zúročit v zaměstnání. Pracujeme, abychom vydělávali. Vyděláváme, abychom se uživili...“ Život měl tak jasnou podobu a pevně stanovený řád. Zatímco tehdy byl můj životní prostor pravidelně větrán a obohacován novou energií, dnes se v něm dusím, neb jsem za ty léta všechen ten vzduch vydýchala. Takřka denně se zmítám ve zmaru a beznaději a myšlenka vzdát ten boj, mi nezřídka připadá osvobozující.

Často se uvádí, že jedním z pomocných mechanismů při úzkostnýchj stavech je komunikace, jinak řečeno svěř se druhým. Já o svém problému nechci mluvit. Příčí se mi představa, že bych někomu měla vykládat o tom, jak se cítím, jakými stavy procházím. Zkuste si představit nototirckého lháře a vtipálka, který se vám svěří s tím, že je HIV pozitivní. Vy se jeho vtípku napoprvé zasmějete a abyste dali najevo lehkovážnost, s jakou danou informaci přijímáte, mávnete ostentativně rukou. Při druhém pokusu se ušklíbnete a vzápětí přidáte komentář: „Trochu blbej vtip, ne.“ A při třetí marné snaze postiženého vyvolat u vás solidární jednání jen pohrdavě pozvednete obočí, nakrabatíte čelo a s výrazem naprostého znechucení odejdete. Tak bych si připadala. Jako ten notorickej nemocnej lhář. Proto si tohle hořké tajemství nechávám pro sebe.

Kromě strachu z opovržení a nepochopení se ještě bojím jiné věci, a sice toho, že by se našel někdo (a to by se určitě našel), kdo by tenhle můj stav označil za prachsprostou lenost. Nebo spíše se ani tak nebojím toho, že by to řekl, nýbrž toho, že by snad i mohl mít pravdu...

Tento text bych otevřeně označila za myšlenkový klistýr. Ač se za něj lehce stydím, ulevilo se mi. Nyní jen mohu čekat, kdy se mi zas v mozku nahromadí odpad podobného typu. Pak jistě bude čas na další očistu. Otazník však visí nad způsobem, jakým ty sračky z hlavy dostanu...

Autor: Martina Válková | pátek 17.5.2013 16:03 | karma článku: 8.52 | přečteno: 476x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Eva Sádecká

Radost jako dar?

Co udělat každý den pro svou radost, když pro každého znamená něco jiného? To víme, nejspíše sami, jaká je ta naše. Skrytá, tichá, bouřlivá, neutuchající, osvobozující, pulsující? Nadšená, milující, zářící? A jak vlastně vzniká?

21.9.2017 v 21:43 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Libuse Palkova

Počítání italských oveček

Počítat do padesáti je teoreticky naprostá brnkačka, ale pokud máte přepočítat padesát hemžících se Italů. kteří chvíli nepostojí a neustále se rafinovaně přemisťují a přelévají jak zrnka písku, končí všechna sranda.

21.9.2017 v 19:30 | Karma článku: 11.30 | Přečteno: 321 | Diskuse

Vratislav Kozak

Je sponzoring nejvyšší fotbalové a hokejové ligy pivovary smysluplný?

Tento příspěvek byl odpřednášen na konferenci v Bratislavě v roce 1999. Ukazuje, že se ve vrcholovém sportu spotřebovává hodně prostředků, výsledky reprezentace tomu však neodpovídají.

21.9.2017 v 17:51 | Karma článku: 3.67 | Přečteno: 185 | Diskuse

Lenka Šimková

Riskla jsem to… jsem knihovnice

„Budu knihovnicí,“ oznámila jsem kdysi hrdě doma při vyplňování přihlášky na vysokou školu... „Hm, nevypadáš jako někdo, kdo by pracoval v knihovně,“ odvětil tenkrát zamyšleně můj otec a nezvedl oči od knihy.

21.9.2017 v 16:42 | Karma článku: 16.60 | Přečteno: 537 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Před karlštejnským víkendem

Tak v sobotu to vypukne. Začneme se srážet na Karlštejně. S někým se možná potkáme už v kempu, s dalšími na nádraží, s dalšími v hospodě a nakonec všichni i s kastelánovic rodinou na hradě.

21.9.2017 v 15:26 | Karma článku: 7.31 | Přečteno: 180 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 780
Teď už "odmaturantka", co si uskutečnila svůj sen a studuje žurnalistiku. P.S. Nemám ráda konvence, zato miluji hokej.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.