Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Au aneb Když existence bolí

17. 05. 2013 16:03:00
Tímto článkem chci v ostatních bytostech vyvolat potřebu se vyjádřit. Vím totiž, že na tuto nízkou frekvenci nejsem naladěna sama...

Je vlahé letní ráno. Ležím zachumlaná v teplé těžké peřině v posteli. Slunce se mermocí snaží prodrat skrz zatažené žaluzie a pošimrat mě na tváři. Já jsem však otočená směrem od okna ke studené zdi a jediné, co si přeji, je tma, ticho a znovu usnout.

Že bych měla depresi? Tuhle otázku si pokládám čím dál tím častěji a stále nemohu najít jednoznačnou odpověď. O této nemoci jsem přečetla nespočet článků. Úplně se však nemohu ztotožnit ani s jediným z nich, a tak se ptám, kde je hranice špatné nálady a kde naopak propast zvaná deprese?

Je deprese, když mi má vlastní existence přijde nadbytečná? Jako bych jí byla obtěžkána a veškeré snažení o lepší život přichází vniveč. Nemám vůli ani odhodlání. A abych sama sobě dokázala, že může být chyba i mimo mě, zkouším se ve vlastních vzpomínkách tiše vrátit do minulosti. Někde se přeci muselo něco pokazit. Ještě před pár lety mi všechno přišlo tak jasné. „Učíme se, abychom dané vědomosti či zkušenosti mohli jednou zúročit v zaměstnání. Pracujeme, abychom vydělávali. Vyděláváme, abychom se uživili...“ Život měl tak jasnou podobu a pevně stanovený řád. Zatímco tehdy byl můj životní prostor pravidelně větrán a obohacován novou energií, dnes se v něm dusím, neb jsem za ty léta všechen ten vzduch vydýchala. Takřka denně se zmítám ve zmaru a beznaději a myšlenka vzdát ten boj, mi nezřídka připadá osvobozující.

Často se uvádí, že jedním z pomocných mechanismů při úzkostnýchj stavech je komunikace, jinak řečeno svěř se druhým. Já o svém problému nechci mluvit. Příčí se mi představa, že bych někomu měla vykládat o tom, jak se cítím, jakými stavy procházím. Zkuste si představit nototirckého lháře a vtipálka, který se vám svěří s tím, že je HIV pozitivní. Vy se jeho vtípku napoprvé zasmějete a abyste dali najevo lehkovážnost, s jakou danou informaci přijímáte, mávnete ostentativně rukou. Při druhém pokusu se ušklíbnete a vzápětí přidáte komentář: „Trochu blbej vtip, ne.“ A při třetí marné snaze postiženého vyvolat u vás solidární jednání jen pohrdavě pozvednete obočí, nakrabatíte čelo a s výrazem naprostého znechucení odejdete. Tak bych si připadala. Jako ten notorickej nemocnej lhář. Proto si tohle hořké tajemství nechávám pro sebe.

Kromě strachu z opovržení a nepochopení se ještě bojím jiné věci, a sice toho, že by se našel někdo (a to by se určitě našel), kdo by tenhle můj stav označil za prachsprostou lenost. Nebo spíše se ani tak nebojím toho, že by to řekl, nýbrž toho, že by snad i mohl mít pravdu...

Tento text bych otevřeně označila za myšlenkový klistýr. Ač se za něj lehce stydím, ulevilo se mi. Nyní jen mohu čekat, kdy se mi zas v mozku nahromadí odpad podobného typu. Pak jistě bude čas na další očistu. Otazník však visí nad způsobem, jakým ty sračky z hlavy dostanu...

Autor: Martina Válková | pátek 17.5.2013 16:03 | karma článku: 8.52 | přečteno: 476x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Milan Radek

Co dokážou zubožené menšiny které emigrují za lepším životem

Poté co Španělé a Portugalci dobyli ty civilizované národy v Americe, a Angláni se museli spokojit s divochy, tak zubožení Evropaně si to našněrovali do Ameriky. Území kde dnes leží USA bývalo obydleno kulturami které neviděly

22.7.2017 v 0:15 | Karma článku: 13.59 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jana Slaninová

Burácející kina

V době, kdy moje o dva roky mladší ségra byla "mazák", protože už chodila na základce do první třídy, na zahradě u babičky zakopla o skleničku a jak pád nemohla vybrat, ještě na ni dupla.

21.7.2017 v 20:02 | Karma článku: 9.33 | Přečteno: 329 | Diskuse

Pavel Hruban

Blahoslavený Hroznata

V letošním roce uplynulo 800 let od smrti blahoslaveného Hroznaty, člena premonstrátského řádu a patrona plzeňské diecéze.

21.7.2017 v 16:49 | Karma článku: 9.27 | Přečteno: 214 | Diskuse

Lucie Pražáková

Damiánův zápisník

Mívali jsme černého kocoura, říkali jsme mu Damián. Damián již několik let prohání se svojí tříbarevnou kamarádkou Lindou duhové myšky v kočičím nebi, před nedávnem jsem však ve sklepě mezi starými krámy našla jeho zápisník.

21.7.2017 v 15:47 | Karma článku: 12.07 | Přečteno: 162 | Diskuse

Milan Šupa

Jsou Slované méněcenná rasa? Z hlediska západu žel ano!

Pro západ jsou Slované stále cosi méněcenné, co mu má sloužit. Západ totiž vždy byl a stále je vůči Slovanům nepřející a nevraživý.

21.7.2017 v 15:15 | Karma článku: 37.45 | Přečteno: 1893 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 780
Teď už "odmaturantka", co si uskutečnila svůj sen a studuje žurnalistiku. P.S. Nemám ráda konvence, zato miluji hokej.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.