Kráva

Kolikrát už jste v životě nějakou osobu označili za krávu? Asi byste to na prstech nespočítali. Původně jsem chtěla napsat, že lidé mají mezi zvířaty celý arzenál nadávek. Ale když jsem si kromě krávy vzpomněla už jen na vola a slepici, zamítla jsem to.  

Snažila jsem se najít, jak asi daná nadávka vůbec vznikla. Mimo jiné jsem si přečetla úsměvnou, však ne příliš věrohodnou historku, která zněla asi takto:

 Měšťák si jednou vyrazil do vesnice a když potkal krávu, tak se chtěl zeptat, kdy mu jede nejbližší autobus. Ta mu však odvětila pouze „mů“. Prosťáček mešťáček tedy kráčel dál, a když potkal faráře, zeptal se ho, co to je za zvíře, které stále dělá jen „mů“. Ten mu znalecky odpověděl, že se jedná o krávu. Měšťák se otočil a nadšen z nového zjištění vykřikl: „Ty krávo!“ A z toho slastného pocitu, nebo možná taky proto, aby to slovo nezapomněl, si cestou domů neustále opakoval „ty krávo.“ Když se vrátil do města a uslyšeli ho ostatní, tak to opakovali po něm. (I ti, kteří nevěděli, co to znamená.) A z toho vzniklo, že takovou nesrozumitelnou odpověď může dát jen kráva.

 Krávy jsou dle mého úžasná stvoření. Osobně jsem měla tu příležitost si tento názor utvořit během prázdnin ve Švýcarsku, kde jsem byla na šestitýdenním praktiku na jedné z farem. Denně jsem ke krávám chodila, abych je neohroženě zahnala do stáje, nakrmila, umyla,... (mimochodem takto se o některé své části těla nestarám ani já, a to nejsem prase) – vida, máme tu další zvířecí nadávku. Ačkoli celá práce byla doprovázena odérem z lejn, tak mě to neskutečně bavilo. A svým způsobem i naplňovalo. Oblečená do otcových montérek, na nohou gumáky a hlavu omotanou šátkem od babičky. Cítila jsem se dobře a to i navzdory faktu, že jsem smrděla od hlavy až k patě.

 A tak se stalo, že mi bylo fajn ve chlívku, mezi krávama (hovno, kam se podíváš), kterým jsem umývala zadky. Lépe, než mezi kdejakými voňavými lidmi, kteří se se mnou dělí o bezcenné a falešné názory. Zkrátka jen aby se zavděčili. To kráva nemá zapotřebí ani omylem. Když se jí něco nelíbí, dá vám svou nevoli jasně najevo. Nejčastěji zapomocí svých nohou nebo v horším případě rohů.

Díky mé nové zkušenosti se švýcarskými krávami pro mne toto označení získalo jaksi nový rozměr. (Ovšem není kráva jako kráva, a jestli ty naše se chovají dle mravů českých, tak to potěš pán bůh). V každém případě vy, jež vás označím za krávu, buďte vděčny, neboť vám náleží přízeň má!